2. Dětský svět drog

kamera: Filip Havelka
režie: Tomáš Škrdlant

V dokumentu Tomáše Škrdlanta se proplétají příběhy dvou dětí- Honzy a Štěpána, tak odlišné, jak jen mohou dva životy být – a přitom tak podobné svou životní krizí. Honza byl vždycky problémové dítě – školní absence, dětská psychiatrie, přeřazení do zvláštní školy, soudně nařízená ústavní výchova. Rodinné zázemí: sestra, bratr, maminčina sestra, bratrova žena – všichni pijí a užívají tvrdé drogy. Tatínek pouze pil, ale hodně. Stejně jako jiní tatínkové jeho sourozenců. Maminka nepije, ani neužívá drogy a své děti miluje. Je však slabá a sama nikdy žádný rodinný život nepoznala. Honza ve 14 letech zkusil pervitin. Nic příjemného v něm nenašel a ujistil maminku, že on fetovat nebude. Mezitím však na něho bylo vyhlášeno celostátní pátrání, protože nechodil do školy, stal se štvancem na útěku před policií a úřady, neboť povinnou školní docházku musí u nás dítě dokončit i za cenu vězení. Po dvou letech tohoto života ve stresu sáhl Honza po pervitinu. Aby v noci vydržel nespat, aby se nebál že ho znovu chytí. Pak už se příběh podobá všem ostatním: shánět peníze, shánět dávku, dát si. Konec je opět svérázný: když Honza zjistí, že mamince hrozí kvůli jeho útěku před školou vězení, rozhodne se léčit. Jenže: dítě na které je vyhlášeno celostátní pátrání, protože nemá dokončenou školní docházku, se u nás nemůže nikde léčit ze závislosti…. Navzdory všem potížím s institucemi má Honzův příběh dobrý konec: setká se s kamarádem, který je také na drogách, shodnou se, že už toho oba chtějí nechat a ve vzájemné podpoře dokážou abstinovat. Honza se odhodlá nastoupit do dětského domova a vydrží tam do své plnoletosti.

Druhý mladistvý Štěpán prochází školou se samými jedničkami, doma má pozornou a láskyplnou péči obou rodičů a na drogy je prostě zvědavý: „zajímalo mě to, chtěl jsem si to vyzkoušet.“ Brzo uvízne v závislosti a prochází několikaletou těžkou krizí. Krádeže, opakované předávkování končící na resuscitačním oddělení, zoufalství rodičů, pokusy o léčbu, útěky z ní, až nakonec, 18 měsíční pobyt v terapeutické komunitě Magdalena mu přináší nejen abstinenci, ale nalezení pravdivější životní jistoty a štěstí, než jaké přinášejí drogy. Vidíme člověka, který svou krizí zmoudřel a dospěl. Velmi otevřené a v případě Štěpánova otce (vzhledem k jeho profesnímu postavení) i odvážné výpovědi poskytli i rodiče chlapců.

Když musíš, tak musíš?