3. Ženy a drogy, drogy a ženy

kamera: Miroslav Souček
režie: Helena Třeštíková

Film Heleny Třeštíkové vtahuje diváka do osudů několika žen a dívek, které mají problém se závislostí. Předkládá pestrou směs příběhů, postřehů i zkušeností, které jsou typické pro ženské prožívání drog a závislostí. Tímto „ženským“ pohledem se liší od ostatních dílů cyklu. Na příběhu jedné ze sledovaných žen divák nahlíží do problému specificky ženského a společností málo reflektovaného – do problému dětí, které se narodí matkám závislým na drogách. Hrdince tohoto filmu se podařilo o dítě postarat a drogové závislosti se zbavit. Druhá z žen – mladá dívka, se se svou drogovou závislostí právě vyrovnává, jejím prostřednictvím můžeme nahlédnout i do jedné z terapeutických komunit. Šťastný konec (zatím) nebyl dopřán další z dívek – Katce. Její osud je podrobněji rozveden jiném dílu cyklu „V pasti a stále v pasti“, dřívější osudy mohli diváci prožívat při sledování filmu „V pasti“ . Ve filmu jsou použity i dosud nepublikované záběry ze dvou předchozích filmů režisérky, které sledují osudy dvou z dívek. Tím se do filmu dostal jinak nedosažitelný fenomén času, který přináší další rozměr do zobrazených osudů. Film má rychlý spád a velký emocionální náboj, pracuje se zkratkou, náznakem, symbolem. Přáním autorky je, aby diváci po shlédnutí filmu zůstali sedět se zatajeným dechem, a později, po procitnutí, se pustili do vyjasňování svých vlastních postojů k drogám.

Když musíš, tak musíš?