7. Ztráta a nalezení sama sebe

kamera: Filip Havelka
režie: Tomáš Škrdlant

Dokumentární film Tomáše Škrdlanta se zabývá některými málo reflektovanými souvislostmi drogového problému naší civilizace: Člověk se většinou uchyluje k alkoholu a drogám proto, že něco důležitého ve svém životě postrádá. Drogy mu přinášejí, zdánlivě a dočasně, pocit štěstí, naplnění, smyslu. I alkoholismus nahlížejí někteří psychologové i teologové jako projev neujasněného, nevědomého duchovního hledání. Životní krize, do níž se mnozí lidé dostávají následkem závislosti na alkoholu, heroinu a podobných látkách, představuje, jako každá životní krize, i příležitost k sebepřesažení, vnitřnímu dozrání. Skutečné uzdravení má někdy podobu spirituální proměny osobnosti, konverze, nalezení Boha. Je tomu tak i proto, že řada terapeutických komunit je orientována duchovně a motivace terapeutů, i jiných pomáhajících profesí, bývá často nábožensky pociťovaná potřeba pomoci bližnímu v neštěstí. Dalším spirituálním aspektem světa drog je skutečnost, že některé rostlinné psychoaktivní látky patřily od pradávna, v pravém slova smyslu od pravěku, k vývoji člověka, k formování jeho vědomí i spirituality. Už člověk-sběratel objevoval psychedelické účinky některých rostlin a integroval je do své kosmologie. Jejich přísně ritualizované užívání bylo (a jak uvidíme ve filmu, tak stále je) jedním ze způsobů, jak navodit transcendentální vědomí, mystický zážitek, tedy zkušenost, která je základem každého náboženství.

Dokumentární film vypráví několik autentických příběhů lidí, pro které cesta z drogové závislosti vedla k víře v Boha, i lidí, které víra v Boha vede k pomoci drogově závislým. Nahlédneme i do spirituality Rastafariánů, pro které je užívání konopí součástí náboženského rituálu a v Holandsku se setkáme s ceremonií Santo Daime, brazilského náboženství, spojujícího užívání psychotropní látky Ayahuasca, s křesťanským uctíváním Ježíše Krista a Panny Marie.

Když musíš, tak musíš?