10. Dlouhá kocovina

kamera: Robert Sedláček
režie: Robert Sedláček

Film myšlenkově navazuje na pátý díl cyklu, který natočil stejný autor. Jestliže tam se dá postoj autora formulovat slovy: „Jako celek je film bez náznaku cesty ven, bez „světla na konci tunelu“ – to nebylo cílem pro tento díl“, pak tento film naopak světlo přináší. Autor se na 3 týdny (z toho jeden týden měl u sebe kameru) stal účastníkem života v jedné z léčebných komunit. Jeho očima nahlédne divák do toho, jak probíhá život v terapeutické komunitě a jak klopotně se nachází „cesta ven“. Podařilo se zachytit i část procesu, kterým komunita působí na své členy. Bohužel je délka filmu značně limitujícím faktorem, který nedovolil zařadit delší záznamy práce s komunitou. Ale i v půlhodinovém filmu může divák dostatečně nahlédnout do fenoménu „komunita“ a na začátku filmu i do detoxifikačního procesu, který probíhá v psychiatrické léčebně. Tento proces je společný pro alkoholiky a uživatele nelegálních drog – dál se jejich cesty zpravidla rozcházejí, další léčení a návrat do života probíhá odlišným způsobem. Kratší vhledy do komunitní práce jsou také v dílu Ženy a drogy, drogy a ženy (3) a prostřednictvím výpovědi terapeuta i v dílu Dětský svět drog (2).

Když musíš, tak musíš?